| 23 listopad 2009
Nedaleko našeho domu, na okraji malého parkoviště, roste nenápadný, dalo by se říci až nezajímavý strom. Denně okolo něj projdou desítky lidí a vsadím se, že o něj ani okem nezavadí. Ovšem to jen do té doby, než strom v listopadu do jednoho shodí listy a na jeho štíhlounkých, dlouhých větvích zůstanou viset jen malé, jasně oranžové plody. Neobyvyklá proměna a křehký vzhled nahého stromu bez listoví, náhle dramaticky krásného na pozadí zamračeného podzimního nebe, mi kdysi navždy učaroval. Neodradilo mě ani první ochutnání jeho ovoce, které pod tenkou slupkou nabídlo jen tvrdou, svíravě trpkou dužinu. (Tenkrát jsem ještě netušila, že na jeho lahodnou, sladkou chuť se musí dlouho a trpělivě čekat.) Okouzlilo mě i jeho jméno: persimmon. No řekněte, nezní to libě, exoticky a tajemně? P-E-R-S-I-M-M-O-N. Kdepak tomel nebo naprosto nelákavě znějící kaki či churma! To dozajista k nevšední kráse tohoto ovoce ani trochu nesedí.

Americká odrůda persimmonu (diospyros virginiana) -- nebo, chcete-li, tomelu -- roste na území Spojených států divoce a všeobecně se o ní traduje, že se má sklízet až po prvním mrazu. Teprve pak prý dužina ovoce změkne na konzistenci pudingu a získá medovou sladkost s příchutí sladké karotky a meruněk. Pravdou však je, že plody dosahují zralosti, až když začnou samy padat ze stromu (k čemuž většinou dochází v období prvních mrazíků). Američtí indiáni dovedli mistrovsky využívat ovoce s vysokým obsahem cukru a evropské osídlence z něj naučili péct sladký chléb a dokonce i vařit domácí pivo.
Plody persimmonu virginského obsahují několik větších, plochých semen, podle jejichž tvaru se prý dá předpovědět, jaká bude nadcházející zima. Hospodářský almanach nám napovídá, že rozpůlené semínko ve tvaru nože znamená zimu ledovou, vidlička značí mírnější teploty a lžíce pak naznačuje nadmíru sněhu. Podle návštěvníků známého Persimmon festivalu v sousední Indianě bude letošní zima tuhá a jestli se vyhrabu z nadnormních sněhových závějí, jaké nám tento rok persimmony věští, určitě vám dám vědět, jestli je na jejich předpověď spolehnutí.

Persimmon japonský (diospyros kaki) se na rozdíl od jeho amerického příbuzného již stovky let kultivuje a je sladký a poživatelný v pevném stadiu. Zřídkakdy se v něm najdou semena, tudíž k předpovědi počasí, posléze jiným nahlédnutím do budoucnosti, je naprosto nepoužitelný, zato jeho dužinu nepostihuje před dozráním ústa stahující trpkost a s konzumací tedy není třeba čekat, až se ze stavu tuhého začne přeměňovat na kašovitý.

Persimmon se v nabídce obchodů ve Spojených státech objevuje právě nyní, v období mezi dvěma největšími svátky – Dnem díkůvzdání a Vánocemi , a tak vznikl nápad postavit na sváteční stůl místo tradičního pumpkin pie (dýňového koláče) něco nového, snad trochu nezvyklého, ale zároveň něco, co souvisí s historií této země a oslavuje ji. Pochybuji, že dýňový koláč bude někomu příliš chybět, protože po těžkém jídle bude lehoučká pěna ze smetany a plodů persimmonu zcela určitě vítanou změnou.
Rodině, přátelům i známým přeji Happy Thanksgiving!
Smetanová pěna s příchutí persimmonů (Persimmon Mousse)
(Pro 4 příznivce exotického ovoce)
2 větší persimmony
2 lžíce meruňkové marmelády
1 lžíce citronové šťávy
1 šálek (250 ml) šlehačky
2 lžíce sirupu z agave (agave nectar) – lze nahradit světlým medem
špetka soli
½ šálku (125 ml) kysané smetany
sekané pistácie na ozdobu
Z plodů persimmonu odřízneme okvětní kalich, dužinu oloupeme, nakrájíme na kostičky a v mixéru nebo kuchyňském robotu rozšleháme na pyré. Přidáme meruňkovou marmeládu a citronovou šťávu.
Šlehačku osladíme sirupem z agave nebo medem, přidáme špetku soli a vyšleháme do tuha. Šlehačku lehce přimícháme do kysané smetany, část směsi zlehka vmícháme do ovocného pyré a poté opět zlehka přimícháme zbytek smetanové směsi.
Smetanovou pěnou naplníme jednotlivé ramekinky nebo šálky, posypeme sekanými pistáciemi a necháme v ledničce vychladit. (Pěnu je možné připravit i den předem.)
-
Neříkám, že reportáž nevypadá vůbec lákavě, ale když mně kaki (pravda persimmon zní vážně mnohem lépe) prostě nechutná. Okusila jsem ho sice jen jednou před pár lety, ale jeho jediná konzumace mě natolik odradila, že už ho asi ani znovu nevyzkouším. Kaki chutnalo jako přesládlá a měkká mrkev
. Ale... Pokud by mi někdo třeba udělal takovouto pěnu, to bych si snad i dala říct
.
-
Milá Yvo, ty nádherné fotky mi berou dech. Prohlížím si je pořád dokola a kochám se. Opravdu profesiální.
Zase jsem se dozvěděla něco nového
.
-
Autor: Yva - coco-choc: | Vloženo 23.11.2009 v 20:53To je škoda, že persimmon napoprvé zklamal. Moje plody měkké nebyly, spíš jako tvrdší broskev, a je pravda, že persimmon je víceméně sladší, tj. pro rovnováhu chutí postrádá kyselost, jakou bychom očekávali třeba u meruňky. Ale podobně jako u papáji stačí pokapat citronovou šťávou a o kontrast je postaráno. Škoda, že se pěna nedá poslat, abych vás přesvědčila.

-
Kaki jsem poprvé viděla před X lety na jihu Francie. Přátelům to také rostě na zahradě. Dostala jsem toho domů pytlík s radou, abych to jedla až když to bude vypadat skoro nevábně a měla bych chuť to spíše vyhodit
))
Chutná mi to
Ale reakce v okolí jsou spíše negativní.
-
Autor: Roman S. | Vloženo 25.11.2009 v 22:59Yvo, ty fotky jsou opravdu nádherně provedené. Persimmon jsem ochutnal poprvé před třemi lety v úpravě dortové polevy a byl absolutně vynikající. Dort jsme si koupili spolu s mou choťí v lodní restauraci při prohlídce Paříže. Od té doby jsme se s ničím podobným (v čechách) nesetkali. Díky za tento recept. Už se nemohu dočkat až ho vyzkoušíme.
-
Autor: Yva - Bali: | Vloženo 26.11.2009 v 04:29Tak přesně takhle vypadá virginský persimmon v plné zralosti -- hodně lidí by si myslelo, že je zralý tak akorát na vyhození.
Řekla bych ale, že je ještě chutnější, než ta šlechtěná odrůda, která nám to zase vynahradí svým půvabným vzhledem. A že někomu nechutná? To je naprosto v pořádku -- kdyby měli všichni stejné chutě, jak chudý by svět vaření byl!
P.S. Díky za pozdrav z ciziny!
-
Autor: Yva - Roman S.: | Vloženo 26.11.2009 v 04:52Zdejší odrůda persimmonu se tu hodně cení a je k mání jen na trzích nebo ve volné přírodě. Minulý týden jsem díky pracovním povinnostem zmeškala místní Persimmon Festival, kde se podávalo vše od pečiva až po zmrzlinu a vše samozřejmě ochucené persimmony. Nechci si chválit vlastní recept, ale ohlas rodinných příslušníků byl jednoznačný -- všem do jednoho chutnal. Repete si dáme zítra, až zasedneme ke svátečnímu stolu. Díky za tip na dort, ten by mohl být výbornou tečkou za Thanksgiving večeří příští rok.

-
Před lety (no, asi deseti) jsem chodila v Praze chvíli na kurz angličtiny, na Senovážném náměstí. (Spolustudenti tvrdili, že se jedná o školu vedenou lidmi moomonského vyznání). Kurz byl velmi přátelský a pořádal různé besedy i vlastní den díkůvzdání, na který jsme byli všichni pozvaní. Já s sebou "táhla" čtyřetého syna a tu pozdnější hodinu jsem mu vysvětlila, tím, že se bude konat hostina. Na den díkůvzdání lektoři sehráli divadlo o chválení a díkůvzdání za první úrodu. Do dramatické chvilky můj Honzíček pronesl hlasitou větu:"Kdy bude to jídlo?" Po divadle se konal "švédský stůl" s pečeným krocanem, sladkými bramborami, brusinkami, jablečným punčem, ale všechno bylo pro mého Jana (navlečeného ve svátečním svetříků) nezáživně neslané, sladké brambory ochutnal poprvé. A pak uviděl hromadu chipsů, zazářily mu oči, ... než zjistil, že jsou také neslaně kukuřičné.
Mě se ten svátek moc líbí. Tady v Čechách, pokud soudím podle mne, se klade velký důraz na vánoční svátky, aby je každý trávil se svou rodinou a to aby se pak člověk rozkrájel. aby všem vyhověl. Není dobré, dělat si z toho tradici. Lidé by si měli přijít vzácní a chovat se k sobě slušně celý rok.
-
Tak to je zajímavé s tím předpovídáním, jak se to dělá vlastně podobně ve všech kulturách - zrovna dneska jsem si říkala, že ta cibule má ale tlustý šlupky, že by tuhá zima? Taky listi drzi na stromech semtam doted, to by to tedy potvrzovalo / a ještě i to kaki, tedy persimmon. Uvidíme.
-
Autor: Yva - toffo: | Vloženo 07.12.2009 v 05:38Už jsem tu někde napsala, že DD (Den díkůvzdání) je snad můj nejoblíběnější svátek -- právě proto, že není zatížen jak komerčními, tak náboženskými tlaky. Lidi se prostě rádi sejdou u dobrého jídla a společně ho sdílí. Jaká to pohoda bez starostí, jestli se můj dárek letos vyrovná tomu od jiného člena rodiny!
DD jsem letos poprvé slavila i v práci. Každý z nás k obědu přinesl část slavnostního menu a společně jsme se podělili o jídla, která mám moc ráda a která jsem dnes přijala za svá vlastní. Ta atmosféra se nedá popsat. Naprostá soudržnost. I bez rodiny.
!joomlacomment 4.0 Copyright (C) 2009 Compojoom.com . All rights reserved."
| Další > |
|---|







