| 18 leden 2010

Cibule je lanýžem chudých.
--Robert-Julien Courtine, francouzský novinář, autor kuchařských knih, gastronom a gourmet.
Kdo jiný, než Francouzi, by mohl přijít s něčím tak obyčejným, jako je cibule, a udělat z ní pochoutku, nad kterou bude se stejným gustem jásat gurmán i gurmet, burgundský sedlák po celodenní práci i pařížská smetánka po celonočním flámu, pán i kmán, a všichni dohromady na ni budou pět ódy.
Tak například R.J. Courtine si cibulové polévky považoval natolik, že recept na ni pravidelně zařazoval do svých kuchařských knih a nevynechal ji ani ve své souhrnné kuchařce se stovkou nejlepších receptur francouzské kuchyně s názvem Cent Marveilles de la cuisine française.

Cibulovou polévku musel ctít i Henri Babinski, původním povoláním důlní inženýr a ve volném čase velký labužník a znalec jídla, který se ve světě gastronomie proslavil pod exotickým pseudonymem Ali-Bab. Jeho věhlasný magnum opus Gastronomie Pratique, Etudes Culinaires obsahuje ne jeden, ale rovnou čtyři recepty na tuto prostou polévku!

A dokonce i velký zastánce a protagonista americké kuchyně James Villas složil prosté francouzské cibulové polévce poklonu ve své knize esejů a receptů Stalking the Green Fairy. Prohlašuje v ní, že všechny krajové variace na cibulačku mají něco do sebe – burgundská se honosí perfektně uvařeným zastřeným vejcem, normandské dodává sílu Calvados a lyonskou zjemňuje vaječný žloutek, rozmíchaný se stopičkou portského. Zároveň však přiznává, že pro něj jednoznačně vítězí jen jedna jediná – ta, jejíž vůně neoddělitelně patří ke starodávným, kamennými kostkami dlážděným uličkám Paříže, a ke které je nutné se probořit hutnou vrstvou roztaveného sýra a opečeného chleba.
Té dávám přednost i já.

Francouzská zapékaná cibulová polévka (Soupe à l'Oignon Gratinée)
(Pro 6 fanoušků francouzské bourgeois kuchyně)
¾ kg cibule
2 lžíce olivového oleje
1 lžíce másla
1 vrchovatá lžička tymiánu
sůl a čerstvě mletý pepř dle chuti
3 stroužky česneku
200 ml suchého bílého vína
1 ¼ litru silného vývaru (slepičího nebo hovězího)
krajíčky bagety
200 g nahrubo strouhaného sýra Gruyère (můžeme použít i Comté či Beaufort nebo nahradit jiným, dobře tavitelným sýrem)
Cibuli oloupeme, podélně rozpůlíme a nakrájíme na silnější půlkolečka. Ve větším kastrolu se silným dnem rozpálíme olivový olej a máslo, vložíme na ně cibuli, maličko osolíme (řídíme se slaností vývaru, který použijeme), opepříme a přisypeme tymián. Kastrol přiklopíme pokličkou a vše na mírném ohni přibližně 10 minut dusíme. Poté odkryjeme a na slabém ohni pomaličku opékáme, až cibule zkaramelizuje do hněda. Směs přitom často mícháme (výpek seškrabujeme ode dna) a zároveň dbáme na to, aby se cibule nepřipalovala. Je důležité, abychom tuto část přípravy neuspěchali – jen tak získá cibule sytou, jemně nasládlou chuť a karamelovou barvu. Připravme se na to, že ji budeme opékat takových 25 až 30 minut.
Když cibule zkaramelizovala (a notně zmenšila svůj objem), přidáme k ní 2 jemně nasekané stroužky česneku a necháme je v kastrolu rozvonět. Pak přilijeme víno, necháme je provařit a seškrabujeme přitom vařečkou výpek ode dna kastrolu. Vše zalijeme vývarem, přivedeme k varu, podle potřeby dochutíme a vaříme ještě přibližně dalších 10 minut.
Než se polévka dovaří, připravíme si krutonky z bagety. V troubě z obou stran opečeme dozlatova plátky bagety a ještě horké potřeme zbylým stroužkem česneku.
Do kameninových misek (nebo jiných misek, vhodných na zapékání) nalijeme cibulovou polévku, poklademe plátky bagety (mně se vešly dva) a zasypeme vrstvou sýra. Misky položíme na nízký plech a dáme do horké trouby asi na 15 až 20 minut zapéct. Polévka by měla na okrajích bublat a sýr by se měl roztavit a dostat zlatavou barvu.
Podáváme co nejdříve, aby byly krutonky svrchu ještě křupavé a sýr roztavený -- ovšem opatrně, protože polévka je hodně horká.
-
Předem musím říct, že cibuli nesnáším. Pravda, jako základ do omáček ji používám, ale spíše menší než malé množství. Záporný vztah k cibuli mám asi z dětství, kdy ji matka přidávala (společně s kmínem... také
) kamkoliv. Ale podle Tvých extrémně chutných fotografie, je toto pojetí cibule úplně jiná liga
. Já se snad do ní i pustím, až tedy budu mít chuť experimentovat :-). Postup přípravy je popsán bravurně a výsledek voní až sem
. A v nejhorším zbaštím jen bagetky s pořádnou vrstvou zapečeného sýra
.
-
Autor: Bali | Vloženo 18.01.2010 v 19:46Cibulačku vaříme docela často. Ale takovou ošizenější. (rcp u nás)
Ale nezápékáme, můj žlučník to tak nechce :- )))
Do talíře si dám krutonky a lžíci creme fraiche.
Dobrý tip na zítřejší večeři.
(Yvo, proč nejde tu nejde použít pravé tlačítko?)
-
Jezdila jsem na tábor a tam byla vždy cibulová polévka. Hnědá, vodová asi dost s olejem a mně strašně chutnala. Navíc k ní byla taková bulka. Ale zrovna na tu nejošizenější cibulačku recept nemůžu najít. Toto je na mě moc nóbl. I když pokud vypustím bílé víno (hlavní důvod neúspěchu sýrového fondue u nás) a zapečení, tak by to jít mohlo.
-
Autor: DolceVita - Tuhle neošizenou mám nejraději :-) | Vloženo 19.01.2010 v 19:21Když ji dělám, tak zrovna tak. Do malých mističek, plátky česnekové bagetky suplují pokličku, sýr se pomalu taví a nerozlévá se do vývaru hned. Pěkně počká na moment, až se plátek bagetky rozlomí pod tlakem lžíce. Tuhle vydatnou polévku jsem dělávala jakou součást zimního menu v naší hospůdce ... jen do malých mističek, aby v žaludku zbylo ještě místo pro další chody. Se sýrem Gruyer bývala nejlepší :-) Ale Tilsiter též není k zahození.
Obdivuji tvůj nožík na prvním obrázku :-)
-
Autor: AliceM - Jako doma | Vloženo 19.01.2010 v 19:28Dobrý den Yvo. Udělala jste mi velkou radost s tímto receptem. Můj bratr, žijící ve Francii, ji dělá stejným způsobem (také zapéká) a já s ní sklízím úspěchy i u nás doma. Dokonce si ji oblíbil i můj dvanáctiletý syn.
Přivezla jsem si z Francie speciální várné misky přímo pro tento účel. Tahle verze cibulačky má své misto v mé "hall of fame" polévek. Relativně levná, rychlá - a ta chuť a vůně... Musela jsem rozdat recept celému našemu baráku a všem známým.
-
Autor: Yva - Popelka v kuchyni | Vloženo 20.01.2010 v 01:22Coco-choc:
Tak to vážně nevím, jestli bych osobně měla odvahu (nebo vůbec chuť) se do té cibulačky pouštět, kdybych k cibuli měla takový odpor. Ale na druhou stranu také vím, že chutě člověka se časem mění a možná je opravdu čas k experimentování. Ale i kdyby přece jen došlo k nejhoršímu, cibule je tak levná, že by to zase snad tak velká ztráta nebyla. Nejdůležitější na celé přípravě je právě to zdlouhavé karamelizování. Cibule tak nabyde nejen sytou barvu, ale úplně jinou chuť a jemnou sladkost. A stejně jako u všech jednoduchých jídel, kvalita ingrediencí je bezpodmínečná.
Bali:
Díky za tip na creme fraiche, to zní dobře. Ale je fakt, že já bych se mohla pást na trávníku za domem, kdyby byl politý creme fraiche.
Pravé tlačítko je nepoužitelné jako část obrany proti kopírování a SPAMu. Jestli chceš vložit do komentáře odkaz nebo adresu na váš web, použij funkci CTRL + v.
Pája:
Musím přiznat, že jsem ještě neslyšela, aby někdo o francouzské cibulačce řekl, že je nóbl. Cibule, chléb a sýr, to je potrava chudých a v nižším postavení může být snad už jen česnečka. To samozřejmě neznamená, že i přes svůj prostý rodokmen to nemůže být pochoutka -- ba právě naopak! Pravda, to víno tam je, a aby výsledek stál za to, mělo by být kvalitní. Ale každý z nás má své chutě, které by mu měly dát správný směr a dovést ho k takovému výsledku, který je pro něj ten nejlepší. Tak ať se povede!
DolceVita:
Cibulová polévka je vydatná (se zeleným salátem pro mě kompletní oběd nebo večeře) a takhle zapečená dokáže bezvadně zahřát. Mám moc ráda, když je miska tak plná, že roztavený sýr z ní přeteče po stranách dolů. Rustikální krása.
Ten nožík má v naší rodině dlouhou historii. Je to "rybička" americké výroby (zn. Schrade) s dvěma zasunovacími čepelkami a tvarovanou rukojetí z rohoviny. Vlastnil ji manželův dědeček a když byl můj muž malý, brávali ji s sebou do lesa, když chodili na houby. Dodnes je plně funkční a obě čepelky z karbonové oceli mají pořád dobré ostří. Lépe je snad vidět na obrázku na hlavní stránce.
AliceM:
To mě opravdu těší. V zimě je to polévka, kterou si nejčastěji objednávám v restauracích. K tomu hromadu zeleného salátu s dobrou zálivkou a je mi celý den výtečně.
Vím přesně, jaké mističky máte na mysli -- mají takový podstaveček a na dvou protějších stranách z nich na vás vystrkují hlavu lvi. Už léta vedu sama se sebou debatu o tom, jestli si je mám pořídit nebo ne. Potřebuji je opravdu tak nutně? Srdce říká ano, rozum zase ne.
-
Autor: wave | Vloženo 20.01.2010 v 10:49Cibuli považuji za královnu všech zelenin a jsem přesvědčena, že bez ní nelze žít. Cibulačka byla minulý týden. V obavách, aby bylo dost, jsem se ke konci roku zásobila poněkud větším množstvím a špajzka lanýži skoro přetékala. Cibulačku dělám skoro stejně, jen cibuli zapráším trochu moukou, nevím, jestli je to úplně tradiční, ale v mnoha receptech to tak je. A nezapékám. Nějak mi to nesedí, tak krutonky se sýrem zapeču zvlášť, ať si každý přikousne.:-)
A kdy jsem se do cibule zamilovala ? Jako dítě. Za sousedy jsme měli rodinu s devíti dětmi a tam na nějaké lahůdky nezbývaly peníze. Na dvoře seděla dívenka a chroupala syrovou cibuli, jako jablko. Chvíli jsem koukala a už jsem křičela do okna, mamííí, oloupeš mi cibuli? Maminka sice nechápala, ale usoudila, že cibulí se nezabiju a hodila mi ji. A už jsme chroupaly dvě. :-)
Potud mé cibulové prvopočátky.
Tahle úžasná polévka bude zase příští týden....
-
Autor: Yva - Královna v kuchyni | Vloženo 21.01.2010 v 20:56Wave:
Ať už popelka nebo královna v kuchyni, bez cibule si nedovedu vaření ani představit. Tak vzácná je. Už jenom z toho důvodu bychom se na ni mohli dívat jako na lanýž.
Hlavně, že cibule zasyrova chutnala. Kdoví, možná jsi si tím zaručila do budoucnosti dobré zdraví.
Zaprášení polévky moukou se nijak nevyjímá tradičním (francouzským) receptům. Ani zapékat není nikde přikázáno.
Jak píše J.R. Courtin ve výše zmíněné knize: "Soupe a l'oignon je předmětem nekonečné kontroverze, což svědčí o síle její osobnosti".
Toffo:
Předpokládám, že po běžkách bude cibulačka chutnat zvlášť dobře. Na zimní sporty je jak dělaná, ta Ti dokáže rozehřát zmrzlé údy! Já bych si v takovém případě udělala dopředu polévku i krutonky a après-ski bych jenom naplnila misky, posypala sýrem a zapekla. Než stačíš roztát, bude na stole.
-
Nedá mi to, abych si zase nevzpomněla na film s modrookým fešákem, kterým byl Franco Nero
Cibule má možná své mínus při konzumaci syrové (i když já na tom byla někdy ve školce stejně jako wave), ale vařit bez cibule mi připadá naprosto nemožné :-) O tom, že je velmi zdravá, o tom není pochyb
Yvuško, taková cibulačka, jakou jsi nám tady uvařila a překrásně nafotila, taková je moje favoritka. A přiznám se, že bych také moc ráda ochutnala všechny další verze, o kterých se zmiňuješ. Nejvíce mne asi zajímá ta lyonská. Takže nezbývá, než se pustit do díla!
Díky za připomenutí báječného a klasického receptu, který by v žádném notýsku neměl chybět
Měj se krásně!
P.
-
A pěkně sepsaný, s historickými souvislostmi...Polévky nějak vynechávám, snad jsem ještě ani cibulačku doma nevařila - mám ji přitom ráda, právě tu zapečenou. Dík za inspiraci, zkusím snad brzy!
-
Autor: Yva - Cibule je základ | Vloženo 26.01.2010 v 01:00Papaja:
Co si budem povídat, bez cibule bychom toho mnoho nenavařili. A to, co bychom navařili, by za moc nestálo. Ale je na ní právě tak obdivuhodné, že dokáže v jídle stát i sama, jako například v této polévce nebo třeba v takové pissaladière. Tady se s velkou oblibou cibule podává jako předkrm -- pokrájená a rozdělená na jednotlivé kroužky, které se obalí v lehounkém těstíčku a dokřupava usmaží v oleji. S pivem báječná věc! A nebo takový mexický salát z červené cibule, naložené v octu. No, myslím, že by se toho dalo najít ještě hodně. Mnoho pozdravů, Pavlí!
Vilemina:
Teď je to pravé polévkové období. Dnes nám po dvoutýdenní oblevě dala paní Zima opět tak trochu najevo, že je ještě stále u žezla, a v takovém čase nedovede nic tak pěkně zahřát, jako právě polévka. Zdravím!
-
Přesně takové cibulové kroužky, které zmiňuješ, nosili v jedné restauraci na Praze 1 k pivu. Byly naprosto úžasné a ještě ke všemu to pivo byla "Plzeň"! Ale když už nesli třetí pivo, tak už ani chlapi nemohli :-))) Byly syté, ale naprosto báječné. A pak jsem cibulové kroužky jedla v jedné stylové hospůdce v Orlických horách - přikusovali jsme je úplně promoklí k vínu společně s bramborovými placičkami se sýrem. Měli jsme za sebou 8 km v dešti a stejná cesta nás čekala i zpět :-)
Jsem se rozpovídala, omlouvám se. Ale najednou se mi to vybavilo a od té doby si stále říkám, že si ty kroužky musíme doma udělat :-)
P.
!joomlacomment 4.0 Copyright (C) 2009 Compojoom.com . All rights reserved."
| Další > |
|---|







