| 12 říjen 2009
Nic nedbám, jen když mám pod okny zahrádku,
nic nedbám, jen když mám pod okny štěp.
Jsou na něm jablíčka, trhá je Anička,
jsou dobrá, jsou sladká, jsou jako med.
(Česká lidová)
Naše pravidelná podzimní návštěva nedalekého jablečného sadu obvykle znamená, že jsme doma obklopeni jablíčky všech možných jmen, barev, tvarů a chutí. Jsou doslova všude – do kopce naskládaná na míse s ovocem, ve dvou vrchovatě naplněných papírových taškách v lednici, některá dokonce bojují o místo v přihrádkách se zeleninou a jedna bedýnka leží v chladnější místnůstce, kde za normálních okolností peru prádlo. Jablečné aroma se line celým domem a těm, kdo vstoupí do dveří, okamžitě signalizuje, že je čas s tou záplavou ovoce začít něco dělat. Naštěstí jsme doma všichni jabkomilci a tudíž pro nás není problém dodržovat známé americké pořekadlo: An apple a day keeps the doctor away. Říct však, která odrůda je naše nejoblíbenější, by bylo zhola nemožné – všechny mají něco, čím jsou ojedinělé, a při srovnávací ochutnávce lze bez obtíží rozeznat charakteristickou chuť a vůni každé z nich.
Jelikož ale nemám lepší podmínky pro delší uskladňování (ó, mít tak sklep!), musím jablka zpracovat v poměrně krátké době. To znamená, že na našem jídelníčku se v rozpětí několika málo týdnů může vystřídat klasický jablečný štrúdl, perník s jablky, linecký jablečný koláč a jablečná crostata. O snídaně a sladkou tečku po jídle v tuto dobu tedy zcela určitě není nouze a na co nestačíme sami, na to dojde v kamarádské oplátce sousedům za zásoby rajčat na sklonku léta.
Sladké moučníky jsou sice fajn, ale moje lehce přemrštěné zásoby se pečením dokáží smrsknout leda tak o polovinu. Proto mám v rukávu každoročně připraveno ještě jedno eso – recept na výborná a téměř bezpracná jablečná povidla. Také se vám při představě přípravy povidel vybaví několikahodinové míchání vařící a prskající jablečné lávy na plotně? Tak na to ihned zapomeňte! Moje povidla se vaří pomalu, celou noc a téměř zcela bez míchání! Jejich přípravu totiž svěřuji pomalému hrnci.
Na jablečná povidla používám nejraději několik jablečných odrůd (čím víc, tím líp) a snažím se přitom smíchat ty kyselejší s těmi sladšími. S přípravou začnu tak okolo šesté hodiny večer, přes noc nechám vařit a ráno mě probouzí intenzívní vůně jablek a koření, která se ještě zvýší, jakmile pokličku odklopím. Nakonec stačí už jen povařit bez ní, aby povidla zhoustla, a je hotovo. Konzumace je možná ihned, ale snad bude lepší, když počkáme, až vychladnou. Na opečeném toastu s máslem nebo na čerstvém krajíčku chleba, pomáznutým sýrem Philadelphia Cream Cheese, jsou neodolatelná.
Jablečná povidla v pomalém hrnci (Apple Butter)
4 kg (asi 20) jablek, pokud možno různých odrůd (já používám např. McIntosh, Ida Red, Jonathan, Winesap, Mutsu, Ginger Gold)
½ šálku (100 g) cukru
špetka soli
1 lžička mleté skořice
½ lžičky mletého hřebíčku
Jablka oloupáme, odstraníme z nich jádřince a pokrájíme na malé kousky. Vložíme je do pomalého hrnce, přidáme cukr, skořici, hřebíček, špetku soli, zaklopíme pokličkou a necháme vařit dvě hodiny na vysokém (high) stupni. Jednou nebo dvakrát jablka promícháme, aby se vařila stejnoměrně. Poté přepneme na nízký (low) stupeň, opět jednou či dvakrát během vaření promícháme a pak jdeme spokojeně spát.
Ráno rozvařená jablka promícháme a ponorným mixérem rozšleháme dohladka. Povidla jsou v této fázi ještě dost řídká, proto přepneme pomalý hrnec znovu na vysoký stupeň a vaříme bez pokličky do zhoustnutí (přibližně další dvě hodiny). Neočekávejme však stejnou hustotu jako u povidel švestkových -- jablečná povidla jsou řidší konzistence. (Správnou hustotu vyzkoušíme tak, že položíme lžičku povidel na talířek. Po vychladnutí by se neměla okolo povidel tvořit loužička vody.)
Hotová povidla plníme do skleniček s víčky. V lednici vydrží bez zavaření 10-12 měsíců. Pokud je chceme uchovávat déle, pevně uzavřené skleničky sterilujeme 10 minut ve vařící vodě a po vychladnutí skladujeme ve spíži.
-
Autor: Yva - toffo: | Vloženo 15.10.2009 v 03:46Poletující sníh??
Ne, ne a stokrát ne! (Ačkoli... když se podívám z okna já, tak to taky moc slavné není. Letos na sebe to sychravé počasí nenechalo nikde dlouho čekat.) 
Já mám vůni jablek v domě moc ráda, ať už čerstvých nebo vařených. Kam se na to aroma hrabou nějaké vyumělkované spreje! Připomíná mi to návštěvy u babičky, která jakoby stále měla na stole ošatku plnou jablek a celá její kuchyň jimi byla nádherně provoněná. Někomu voněla babiččina kuchyně vanilkou, mně vždycky po jablkách.
S jablky od rodičů bude i Tvoje kuchyň krásně vonět. Odměň se jim skleničkou povidel, třeba jim zachutnají. Nejsou příliš sladká, tak je máme nejraději.
-
Autor: D man | Vloženo 16.10.2009 v 00:00Ja bych nevahal pridat 2 - 3 hvezdicky badyanu (anise star)
Proc ta sul?
-
Autor: Yva - DolceVita: | Vloženo 16.10.2009 v 02:17Chutnají opravdu báječně. Celou tu dobu, co pomalu v hrnci houstla (ve fázi vaření bez pokličky), jsem nedokázala odolat a pod výmluvou, že musím "zkoušet", jestli jsou už dostatečně hustá, do nich namáčela lžíci a ochutnávala a ochutnávala... Je k neuvěřění, že mi vůbec něco zbylo.
Druhá várka mě asi nemine, ale naštěstí je jablek v tuhle dobu všude dost.
-
Autor: Yva - D man: | Vloženo 16.10.2009 v 13:16Tady se tradičně mimo skořice a hřebíčku přidává ještě nové koření a není to vůbec špatné, tak proč ne badyán! Já jsem nové koření v receptu vynechala jenom proto, že jsem chtěla napodobit chuť jablek, jak je vařila moje babička.
Proč sůl? Jednoduše řečeno, sůl zvyšuje naše vnímání chuti všech ostatních přísad, ať už jde o jídla slaná či sladká. Zkuste si někdy malý experiment: připravte si hrnek kakaa a oslaďte ho. A pak si připravte ještě jeden a při vaření do něj přidejte špetičku soli. Pak porovnejte. Bez soli sice ujde, ale chutná tak nějak bez dimenze, ploše (v angličtině to slovo "flat" nádherně vystihuje). Se solí chutná jakoby intenzivněji a vyváženěji, prostě řečeno lépe. (Detailnější a vědeckým výzkumem podpořenou odpověď Vám může podat právě třeba H. McGee.)
Já už léta přidávám sůl skoro rutinně do všech sladkých jídel, moučníků a pečiva. Naučila mě to tak moje babička a matka. Pochybuju však, že ony to měly od Mr. McGee.
-
jsem si myslela, že mám obří pomalý hrnec, vešlo se mi do něj jen 2,4 kg jablíček. (tedy do jeho 3/4, aby fungoval tak, jak má). Raději jsem si povidla (tedy ty čtyři sklínky) zavařila. Schovám si je na moučníky, až jablíčka nebudou k mání. Už myslím na mřížák (mřížkový koláč, na který určitě použiju tvé křehké těsto - recept na meruňkový koláč s fragipane). Jednu skleničku už jsem předala mamince, divila se, že jsou tak hustá. (Pomalý hrnec je pomalý hrnec :-) A nejlepší byla ta zkaramelizovaná na okrajích hrnce. Poctivě jsem si je zatepla oškrábala lžičkou
-
Autor: Yva - toffo: | Vloženo 20.10.2009 v 05:00Můj pomalý hrnec je střední velikosti -- alespoň to tak tvrdí výrobce.
Čtyři kila jablek sahala mírně nad okraj, takže jsem je pokličkou musela trochu stlačit, ale na konci z nich nezůstala ani polovina. (Tomu však notně napomohlo i moje věčné "zkoušení". )
Čteš mi myšlenky -- "mřížák" jsem pekla včera, jen s čerstvými jablky, podle starého receptu, který mám od kamarádky. Je to náš nejoblíbenější koláč a snad se tu proto taky jednou dočká zveřejnění. Ten Tvůj je výborný nápad a určitě si to poznamenám, abych co nejdřív vyzkoušela!
-
Autor: D man - Proc ta sul? | Vloženo 23.10.2009 v 03:31Verim Vasi babicce, panu McGee i pohadce Sul nad zlato. Bohuzel muj prah citlivosti na sul je velice nizky a ja ji citim z vetsiny solenych veci, v bramboracce mi nevadi ale do svestkovych buchet bych ji rozhodne nedaval. Nejak jsem se pri pomysleni davat do povidel sul trochu oklepal. Moji kanadsti pratele si soli i jablka.
Omlouvan se za moji unahlenou reakci a tesim se na dalsi kucharskou esej.
-
Autor: Yva - D man: | Vloženo 23.10.2009 v 06:06Vůbec nic se neděje! Je tu řeč sice jenom o špetce, ale jak se říká -- proti gustu žádný dišputát. V receptu ji klidně vynechejte. Já, moje babička a troufám si říct, že ani Mr. McGee, se na Vás nebudeme zlobit.
Zdravím do Kanady!
-
Dnes jsem nápad s tvým křehkým těstem a jablečnými povidly realizovala. Na formu o průměru 28 cm jsem si těsto připravila z dvojité dávky, aby zbylo i na mřížky. Sice mi těsto zbylo, kulička o velikosti pěsti, ale tu využiju třeba na košíčky (no, mohla jsem si je už upéct s koláčem, to mi došlo později).
Koláč byl báječný. Konzumovali jsme ho ještě mírně teplý, se lžící šlehané smetany. Nic jsem nepřislazovala, jen jsem jej mírně poprášila moučkovým cukrem.
Povidla jsou také báječná. Nejsou vůbec mdlá, jak si jablečná povidla pamatuji, jak je dříve vařila maminka.
-
Autor: Yva - toffo: | Vloženo 10.01.2010 v 23:57Šmarjápano, Ty mi ale děláš chutě! Já ten senzační nápad, který byl mimochodem Tvůj, ještě nezrealizovala (jaksi se snažím po svátečním kilu či dvou navíc vyhýbat sladkému pečivu), ale pořád je na mém seznamu receptů, které musím bezpodmínečně vyzkoušet. Však ta jedna sklenička povidel, která mi ještě zbyla, čeká právě na tuhle příležitost. Díky mockrát za to, že jsi mi dala vědět, jak pokus dopadl. (Za to pokušení ale moje díky neočekávej! )
!joomlacomment 4.0 Copyright (C) 2009 Compojoom.com . All rights reserved."
| Další > |
|---|
fotky máš vždy skvělé, ale tyto jablkové mě dnes chytly za duši. Obzvlášť ta poslední - nádherná, ta je stejně melancholická, jako moje dnešní nálada, když se dívám na ten poletující sníh za oknem.
Pomalý hrnec mám (a mám ho ráda) a také velkou úrodu jablek od rodičů, i když ne takový výběr odrůd. Tak si těmi jablíčky provoním byt.